Tiskové zprávy

Zeptali jsme se účastníků i hostů

V průběhu programu jsme se zeptali pár účastníků na jejich postřehy. Jejich fotografie najdete v jiné sekci - FOTOGALERIE 2017.

Na slovíčko s handicapovanými umělci

Nejraději maluje pejsky

Postává u panelů s vystavenými soutěžními obrázky. Podrobně si je prohlíží jeden po druhém. „Který je ten váš?“ ptám se a Petra Vítková mě hned pyšně vede k dílu nazvanému město. Přesně do takového, jaké nakreslila, by se jednou chtěla podívat.

„Ale jinak maluji všechno možné. K nejmilejším kresbám patří naši pejskové. Když si vezmu do ruky tužku, hned přiběhnou a chtějí se mazlit,“ konstatuje dívka a k tomu, že se její čtyřnozí svěřenci možná předhánějí, kdo bude lépe vyobrazený. Petra z Tábora nemá svoje díla na výstavě poprvé, už zdobily stěny i na jiných soutěžích a místo mají malby i doma v pokojích.

Zapomněl se přihlásit, tak příště

Elemír Šmatár pobíhá smutně ve foyer budovy. Právě zjistil, že v den konání akce už se nemůže přihlásit do pěveckého klání. „Nevěděl jsem, jestli se sem dostanu, tak jsem nevyplnil přihlášku. Škoda, ale příští rok to napravím a dnes zůstanu alespoň jako divák,“ říká muž a vzápětí bere do ruky mikrofon u pultu, kde je pro všechny připravené pro zábavu karaoke a spustí písničku od kapely Turbo. „Turbo mám rád a ještě Kabát a spoustu dalších kapel. Mám pestrý repertoár a navíc hraji i na bicí,“ pochlubí se Šmatár, když dozpívá.

Rád bych se potápěl

Červená, modrá, oranžová, hnědá, zelená…, všechny barvy se dají najít na obrazu od Jiřího Matouška. Když si k dílu dřepne a něžně se ho dotkne rukou, prozradí mi, že takto si představuje podmořský svět.

„Ztvárnil jsem svoji fantazii, náladu, ale tak nějak si myslím, že to vypadá pod hladinou. Je to můj sen, moci se potápět, třeba v Chorvatsku. Plavat umím, ale ještě nikdy jsem u moře nebyl. Jinak maluji moc rád a nejvíc mě baví tvořit s pomocí horkého vosku a žehličky,“ poznamená devětadvacetiletý Matoušek, který když nemaluje, poslouchá hudbu od Gotta po Ramstein.

Hlavně to nevzdávat

Několik minut slávy si na festivalovém pódiu užila dvanáctiletá Aneta Adámková z Krnova. Dívka je od narození upoutaná na vozík, přesto vzkazuje všem lidem, kterým je z jakýchkoliv důvodů těžko, aby to nikdy nevzdávali. Vždycky se dá najít cesta, po které se dá kráčet.

Ona sama se pustila do studia sólového zpěvu a hry na klávesy. Hudba se stala její vášní. Zpívá si kdekoliv a kdykoliv, například i při projížďce parkem. Před stovkami diváků nyní spustila nádhernou píseň od Kristiny Horehronie. A Aneta si troufla i na druhou kategorii – malování.

Oči netřeba, sluch stačí

Osmiletá nevidomá Silva Kielarová z Hati u Opavy se pořád usmívá. Svět, který nevidí, jí připadá veselý a zábavný. Takový dojem mám z děvčátka, které na pódiu působilo jako by bylo doma. „Skladbu na zobcovou flétnu mi vybrala paní učitelka. Už jich pár umím a ráda bych si k flétně přibrala i klavír. Snad to zvládnu,“ vykládá Silva.

Tvrdí mi, že není těžké se naučit hrát, když člověk nevidí na noty. Prý postačí dobrý sluch. A pak také poslouchat hudbu. Děvče má rádo všechny žánry, od vážné hudby, po country, pop i folklór. Zazpívá si dokonce i s Hradišťanem. Na otázku, co dělá nejraději, když se nabaží muziky, odvětí: „Hraji si nebo jezdím na kolečkových bruslích a koloběžce.“

Kielarová chodí do běžné školy. K ruce má ve vyučování asistentku. „Nemám pocit, že bych nestíhala to, co zdravé děti. Jsou na mě hodné, jen kluci občas pozlobí. Jediný problém mám donést si jídlo, abych s ním do něčeho nevrazila, ale pomáhají mi,“ podotkne děvčátko, které by se jednou chtělo stát hudebníkem.

 


Patroni
Monika Absolonová
Monika Absolonová - foto
"Patronkou jsem se stala, protože se mi líbí ten nápad! Jsem pro to, aby šanci zazpívat si dostal každý... Takže se na Vás všechny moc těším:)"
Monika Žídková
Monika Židková - foto
"Jsem velice ráda, že mohu podpořit tak úžasný projekt, jako je festival Nad oblaky, a osobně se do něj zapojit. Je moc prima dát šanci…"
Kurt Gebauer
Kurt Gebauer - foto
"Nad oblaky je nápad, který se rozjel do nádherné tradice. Od těch, kteří měli smůlu v loterii života, ale kdo ji nemá, všichni bychom chtěli…"
Alan Bastien
Alan Bastien - foto
"Je mi ctí být patronem tohoto festivalu, protože ačkoliv si všichni zasloužíme stejnou šanci, chodí to v životě bohužel jinak."
Kateřina Kornová - kmotra festivalu
Kateřina Kornová - foto
„Líbí se mi podstata festivalu. Když neuspěji teď, můžu na sobě pracovat a díky mimořádné píli vyniknout nad ostatními třeba příště. Nejsou tady žádné hranice.“